Připomenutí nejstaršího židovského hřbitova ve městě a konce židovského Brna.
Brněnské nádraží, vybudované nedaleko městských hradeb už na začátku čtyřicátých let 19. století, symbolicky spojuje počátky i zánik židovského osídlení v Brně. Na předměstí před Židovskou bránou, tedy v místech dnešního nádraží, se od středověku nacházel nejstarší brněnský židovský hřbitov. Pozemek u svitavského náhonu sloužil jako židovské pohřebiště až do padesátých let 15. století, kdy byli Židé z Brna vyhnáni. Krátce potom nechali křesťané starobylé židovské náhrobky vytrhat ze země a využili je jako stavební materiál pro své domy, dláždění ulic nebo do zdiva městských hradeb. Při přestavbách a výkopových pracích se zjistilo, že se fragmenty náhrobků nacházejí na nejrůznějších místech historického jádra Brna do současnosti.
Fragment náhrobku. Foto © Muzeum města Brna
Fragment náhrobku. Foto © Muzeum města Brna
Fragment náhrobku. Foto © Jaroslav Klenovský
Postup proti Židům ve středověku jakoby předznamenal osudové události spojené s likvidací brněnských Židů během druhé světové války. Německá protižidovská nařízení, známá jako Norimberské rasové zákony, byla uplatňována proti českým Židům už od začátku okupace v březnu 1939.
Návštěva Adolfa Hitlera v Brně. Foto © Archiv města Brna.
Okupační i protektorátní úřady vystavovaly někdejší plnoprávné československé občany postupnému, ale velmi tvrdému tlaku, který je měl zcela vyřadit z veřejného i hospodářského života protektorátu. Ponižující omezení, zákazy, ztráta zaměstnání, majetku i většiny občanských práv však představovaly pouze předehru k tragickému vyústění v podobě holocaustu. První z desíti transportů brněnských Židů, na jejichž konci čekala pouze naprostá beznaděj a hrůza, byl vypraven z Hlavního nádraží 26. listopadu 1941 do nově zřízeného ghetta v Minsku. Na nádraží byli Židé převezeni tramvají ze shromaždiště na dnešní Merhautově ulici.
Shromaždiště na Merhautově ulici (dnes Základní škola Merhautova). Foto 2x © Archiv města Brna
Celá akce probíhala kvůli utajení v nočních hodinách. První transport do Minsku odjel z pátého nástupiště, následující transporty byly vypraveny z nástupiště prvního, kde už obvykle čekal vlak. Jak vypadal odjezd z Brna, zachytila jedna z přeživších.
„Přesun na nádraží probíhal také za velkého řvaní, byli jsme opravdu vystrašení, pořád se ptali na schované peníze, ale také třeba na naše psy. Ve vlaku jsme měli obavy, že nás budou prohlížet, aby našli poschovávané cennosti. Mnoho lidí proto vyhodilo na vlakovém WC své „poklady“. Já jsem také díky této panice zahodila řetízek s porcelánovým přívěskem desatera. To jsme ještě nevěděli, jak nám mohly být i tyto drobné cennosti později prospěšné.“
Do července 1943 odjelo transporty do ghetta v Terezíně, odkud byli Židé posíláni do vyhlazovacích táborů na východě, přes deset tisíc brněnských Židů. Nacistické běsnění přežilo z Brna pouze šest set sedmdesát osob.
Transporty vypravené z Brna (přehled podle J. Klenovského).
Pamětní deska na budově někdejšího shromaždiště. Foto © Jaroslav Klenovský.
