RODINA HERRINGŮ
Hrobka č. sk. 22a/ hr. 1-10.
Jedná se o významnou rodinu pocházející z Bavorska, koncem 18. století se objevují v Brně. Johann Paulus Herring (14.2. 1758 – 15.1. 1836), který pracoval pro obchod s textilem v Norimberku, navštívil několikrát brněnské trhy. Poté, co norimberská firma založila v Brně roku 1780 svoji pobočku, se stal Herring jejím vedoucím a přesídlil tedy definitivně do moravské metropole. O jedenáct let později zde položil základy vlastního obchodu. Během života směřoval svůj zájem do několika různých oborů, a sice vlnařství, hornictví a bankovnictví. V roce 1796 se Herringovi podařilo s pomocí vlivných osobností získat tajně z Anglie plány na stavbu přádelních strojů, které měla vyrábět nová brněnská továrna, na jejímž vedení se Herring posléze podílel. Roku 1803 založil horní těžařskou společnost v Rosicích u Brna (jednalo se o největší společnost pro těžbu uhlí v rosicko-oslavanském revíru). Byl rovněž spolumajitelem Moravské úvěrní banky, a to na téměř dvacet let. Za tyto četné aktivity a práci mu císař František I. propůjčil tzv. malý kříž Císařského rakouského Leopoldova řádu, povýšil ho do rytířského řádu a rovněž mu udělil inkolát pro Čechy a Moravu.
Výčet Herringových zájmů a aktivit však výše uvedeným nekončí. Jako člen C. k. moravskoslezké společnosti pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy věnoval tomuto spolku kabinet vybavený fyzikálními přístroji. Angažoval se rovněž jako představený brněnské evangelické obce a finančně podporoval církev i školy. Manželstvím s Franziskou Ungerovou vyženil dům U Zlaté lodi na náměstí Svobody (dnes sídlo pobočky Národního památkového ústavu, náměstí Svobody č. 8). Protože manželství zůstalo bezdětné, adoptoval Johann Paulus syna svého zemřelého bratra, kterého povolal z Tennenlohe do Brna, aby mu svěřil své dědictví. Johann Paulus Herring zemřel roku 1836 v Brně.
Herringův synovec a současně adoptivní syn Ernst Johann (17.10. 1816 - 31.10. 1871) přišel jako mladý na Moravu, aby se ujal dědictví po svém strýci. Jeho matka prosadila, aby zdědil i šlechtický titul. Stejně jako Johann Paulus byl Ernst Johann velice činorodý a angažoval se v mnoha průmyslových i jiných odvětvích. Převzal vedení strýcovy těžební společnosti Ritter Herring u. Comp. v Rosicích, kde koncem 50. let spoluzaložil železárnu (z důvodu nekvalitní suroviny a malého odbytu společnosti však museli majitelé nechat dovážet železo z Vítkovic). Ernstu Johannu Herringovi můžeme připsat podíl na rozvoji železniční sítě na Brněnsku (trať Brno – Rosice), což výrazně přispělo k industrializace Brna. Jeho zásluhou byl také další rozvoj moravského bankovnictví, kdy stál u zrodu několika bank. Svůj zájem věnoval i školství – inicioval například vznik moravské tkalcovské školy a živnostenské školy v Brně.
Ernst Johann Herring byl politicky činnou osobností. Od roku 1861 byl poslancem v moravském zemském sněmu, později zasedal v panské sněmovně říšské rady ve Vídni. Za projev rakouského vlastenectví a loajality je považována jeho účast v doprovodu rakouského ministra zahraničí při diplomatickém jednání o příměří po prusko-rakouské válce roku 1866. Následně byl povýšen do stavu svobodných pánů, přičemž získal predikát „von Frankensdorf“ a také erb a heslo „Laborando Libertatem“ (Prací ke svobodě). Ernst Johann zasahoval také do politiky lokální jako člen městské rady v letech 1861–1871. V rámci této funkce inicioval vznik brněnské plynárny, dále podporoval zkrášlování města a rovněž péči o sirotky a chudé. Ernst Johann Herring zdědil již zmíněný dům U Zlaté lodi a nechal ho výrazně přestavět. Roku 1851 se rozhodl vystavět nový rodinný náhrobek v novogotickém duchu (dle návrhu vídeňského architekta Josefa Fusse provedl kameník Franz Paster). Tento náhrobek byl později spolu s Herringovými ostatky (i ostatky adoptivních rodičů) přeneseny na nově vzniklý Ústřední hřbitov a patří zde k nejhonosnějším. Synové Ernsta Johanna Herringa zemřeli v Rakousku, jeden z nich – Viktor Franz Johann Herring – byl však pochován do brněnské hrobky.
