GREGOR JOHANN MENDEL (20. 7. 1822 - 6. 1. 1884)
Hrob č. sk. 2/ hr. 81
Gregor Johann Mendel, brněnský augustiniánský opat a zakladatel genetiky, se narodil v selské rodině v severomoravských Hynčicích. Odmala se jevil jako nadaný hoch. Byl poslán studovat gymnázium do Opavy, kde si z důvodu nedostatku financí od rodičů musel sám vydělávat, a to doučováním svých spolužáků. Po maturitě odešel studovat do Olomouce na Filozofický ústav. Ve svých 21 letech byl doporučen jako vhodný kandidát pro přijetí do augustiniánského řádu, které platilo za jedno z intelektuálních center tehdejšího Brna, neboť jeho členové se zabývali vědou, vzděláváním, ale také žurnalistikou a politikou. Mendelovým zájmem byly přírodní vědy a ve volných chvílích se věnoval klášterní zahradě, kde později prováděl pokusy s křížením rostlin. Jako řeholník měl ale především spoustu povinností. Vedle kněžského působení v nemocnici, které ho velmi vyčerpávalo (od mládí trpěl na slabší nervovou soustavu), pracoval také jako učitel. Vyučoval matematiku, řečtinu a latinu na reálce v Brně a na znojemském gymnáziu. Učitelství Mendela těšilo a rovněž byl velmi oblíbený, proto se rozhodl vykonat zkoušky učitelské způsobilosti ve Vídni. Je paradoxní, že tento v budoucnu uznávaný vědec při této zkoušce neobstál. Neodradilo ho to však od další studií, na vídeňské univerzitě zůstal ještě v letech 1851–1853. Věnoval se zde především matematice, fyzice a fyziologii rostlin, a sice v seminářích u tehdejších vědeckých kapacit Christiana Dopplera a Franze Ungra.
Poznatky z vídeňských studií využil Mendel hojně využil při svých výzkumech týkajících se dědičnosti, které prováděl v nově postaveném skleníku klášterní zahrady. Ke svému pozorování si vybral hrách setý, u kterého se soustředil na několik vybraných znaků (např. barva zrnka hrachu, jeho tvar apod.), přičemž každý z nich zkoumal a hodnotil zvlášť. Mendel došel ke závěru, že tyto jednotlivé znaky se dědí nezávisle na sobě. Rovněž objevil, že první generace kříženců hrachu se v určitém znaku podobala pouze jednomu z rodičů a že tedy znaky od obou rodičů se dohromady nemísí. Potomci, kteří se podobali druhému z rodičů, se objevili až v další generaci kříženců. (Na základě Mendelových závěrů byly o mnoho let později dalšími vědci formulovány obecné zákony dědičnosti.) Díky svému vzdělání a znalosti statistiky a kombinatoriky si Mendel uvědomil, že je dobré provádět pokusy na více vzorcích a opakovaně, což mu umožnilo následně získaná data statisticky vyhodnocovat. Brněnský řeholník tedy postupoval při výzkumu na svou dobu zcela netradičním způsobem a to znamenalo přínos pro rozvoj metodiky vědecké práce.
Když Mendel své závěry přednesl roku 1865 v Brně v Přírodovědném spolku, pochopení se mu nedostalo, neboť jeho postupy byly pro ostatní kolegy příliš abstraktní. Uznání v oblasti dědičnosti se tedy Mendel během svého života nedočkal. Přesto svoji práci vydal knižně.
Roku 1868 byl Mendel zvolen opatem, což mu přineslo spoustu dalších společenských povinností. V této době se již pokusům nevěnoval, neboť měl potíže se zrakem. Zůstal ale aktivní a věnoval se zájmům, především meteorologickým pozorováním a včelaření. Působil rovněž jako ředitel Hypoteční banky. Mendel zemřel v lednu roku 1884 na zánět ledvin a je pohřben ve společné hrobce augustiniánů na Ústředním hřbitově.
