Němečtí textilní podnikatelé
Po krachu první brněnské manufaktury Johanna Leopolda Köffillera se odborníci, přišlí sem ze severního Porýní rozhodli, že ve svém novém domově zůstanou. Odkoupili od svého zaměstnavatele jednotlivé provozy, nebo si založili vlastní, a tak ke konci století fungovalo za brněnskými hradbami, kde byla nejlevnější a nejvhodnější místa pro stavbu, hned několik nových textilních fabrik. V Brně se pro příští generace etablovala nová měšťanská elita – podnikatelé rodu Hopfových, Bräunlichových, Schmalových, Biegmannových, Dabergerových, Mundyových, později Teuberových, Soxhletových a dalších. Mezi nimi zaujímá pozoruhodné postavení i rodina Offermannových.
Jejím brněnským patriarchou byl Johann Heinrich Offermann (1748–1793), který do Köffillerovy manufaktury přišel z vesnice Imgenbroich u Monschau, aby tu nastoupil jako přadlácký mistr a posléze pokladník. Už v roce 1786 se osamostatnil a tam, kde dnes stojí obchodní dům Tesco, si v domě U Velkého střevíce založil vlastní výrobu jemných suken.
Dům U Velkého střevíce (reprofoto: K. k. Priv. Militär- und Feintuchfabrik J. H. Offermann in Brünn)
Začínal s pouhými čtyřmi stavy, ale v roce 1791 už pro něj pracovalo na 1300 dělníků. Jeho dědicové pak továrnu pozdvihli na takovou úroveň, že značka J. H. Offermann in Brünn získala světovou pověst a její výrobky byly žádány na všech kontinentech. Naproti komplexu továrny si jeho vnuk Karl Julius postavil krásnou vilu a jeho pravnukové pak obytný dům pod Františkovem, odkud přes železniční dráhu mohli dohlédnout až do rodinné fabriky.
Továrna J. H. Offermann in Brünn s rodinnou vilou stávala v místech dnešního obchodního domu Tesco, kolem 1890 (reprofoto: K. k. Priv. Militär- und Feintuchfabrik J. H. Offermann in Brünn)
Pro novou podnikatelskou elitu bylo přirozené, že prostředky z prodeje sukna štědře investovali zpět do rozvoje města a kraje. Tak se kupříkladu Offermannové stali donátory parkové úpravy města Brna, když financovali přeměnu Lužánek v anglický park nebo založení Denisových sadů. Mezi nejštědřejší podporovatele brněnského veřejného života patřil Theodor von Offermann (1822–1892), který v Brně v roce 1869 zavedl první hromadnou dopravu v podobě koněspřežky, jezdící mezi dnešním Moravským náměstím a Královým Polem. Převážně z jeho prostředků pak vyrostlo nové Moravské průmyslové muzeum na Husově ulici. Když ho jako člen kuratoria muzea slavnostně otevíral, prohlásil prý, že mu bylo nesmírnou ctí nést na ramenou břímě nákladů na výstavbu kulturního stánku, který bude sloužit ku vzdělání a povznesení všeho moravského lidu.
Mnozí němečtí podnikatelé z Brna odešli po rozpadu monarchie v roce 1918. Ti, kteří optovali pro Československo a zůstali, většinou úspěšně podnikali i v nové republice. V průběhu 30. let pak někteří z nich podlehli politické propagandě šířené ze sousední Říše, jiní se však lákadly v podobě zásobování armády či správy židovského majetku zlákat nenechali. Zatímco kupříkladu Schoellerové se v průběhu války stali nebezpečně mocným rodem, stopy Offermannových, kteří z Brna před blížící se frontou neodešli, končí pravděpodobně v nechvalně proslulém brněnském pochodu smrti.
Žádost o tovární oprávnění Johanna Heinricha Offermanna, 1786 (reprofoto: K. k. Priv. Militär- und Feintuchfabrik J. H. Offermann in Brünn)
