Továrna a vila Schoellerových
Pod značkou Gebrüder Schoeller však nezačali podnikat jen v Brně – mužští členové rodiny zakládali filiálky v různých koutech Evropy a vedli tak úspěšný rodinný obchod napříč celým kontinentem. Brzy se stali mocným textilnickým klanem, jehož členové převyšovali ostatní brněnské vlnaře kapitálem i schopností pružně reagovat na zvraty trhu, když zakládali cukrovary či ocelárny.
Brněnské pobočce firmy Gebrüder Schoeller se po více než století dařilo mimořádně dobře, také díky tomu, že místní Schoellerové pěstovali četné – kulturní i společenské – styky a začasté vstupovali do vysoké politiky.
Mezi členy této rodiny tak vynikl kupříkladu Gustav Phillip Schoeller (1866–1950), který v Brně spolu se svou manželkou, bývalou herečkou, vedl vyhlášený umělecký salon, či Phillip Wilhelm Schoeller (1845–1916), který zase proslul jako umělecký fotograf ve Vídni. Neslavně se však do brněnské historie zapsal Phillip Alois Schoeller (1892–1977), který rodinnou firmu převzal v roce 1933. Už v té době byl ilegálním členem NSDAP a během II. světové války v nacistickém Německu získal dokonce řadu vysokých politických funkcí.
S končící válkou však vycítil nezvratný konec a před blížící se frontou uprchl i s celou rozvětvenou rodinou do Vídně, kde se podnikání, především v bankovnictví, věnoval i nadále. Rodinný bankovní dům Schoellerbank svou činnost ukončil až v roce 1982.
Brněnská továrna i vila po válce připadly jako konfiskát republice a dnes už slouží jinému účelu. Na Ústředním hřbitově v Brně však můžete nalézt místa posledního odpočinku mnoha členů kdysi mocného evropského rodu Schoellerových.
Továrna Gebrüder Schoeller na počátku 20. století (foto: AMB)
Továrna Gebrüder Schoeller vyzdobená u příležitosti vzniku protektorátu, březen 1939 (foto: AMB)
Budete-li pokračovat ulicí Cejl k osmému zastavení, zajděte si ještě na Radlas, který se rozkládá po vaší pravé straně. Tady kdysi stávala největší továrna na výrobu česané příze Kammgarnspinnerei. O tom, jak těžké pracovní podmínky v ní panovaly, svědčí František Halas st. v knize nazvané jejím lidovým přízviskem – Kemka. Dnes z ní zbyla jen správní budova na adrese Radlas 5, neboť provozy byly zničeny bombardováním v roce 1944 a následným rozsáhlým požárem.
