Místo setkávání českého dělnictva, umělců Devětsilu a založení sociální demokracie
Architektonicky zajímavý komplex kulturního domu na ulici Spolkové (dříve Marxově) byl v roce 1897 v centru tovární čtvrti Cejl vystavěn jako místo setkávání českého dělnictva. Brzy se však stal i významným politickým centrem, když zde přednášel Josef Hybeš (1850–1921) nebo tu došlo k založení brněnské sociální demokracie. V krásné zahradě s vyhlášeným hostincem se však scházeli i levicově orientovaní umělci z okruhu Devětsilu, později sloužil jako místo zábavy a tance, v němž mnozí zažili své první prodloužené. V 90. letech minulého století zde sídlil klub Harlem a THC. Polozapomenutá stavba je však dnes kvůli nezájmu majitele v zuboženém stavu.
Stávkující textilní dělníci v zahradě Dělnického domu, 1899. Foto © AMB
Josef Hybeš. Foto © Archiv města Brna
Textilní dělníci patřili v Brně k nejstarším profesním skupinám továrních zaměstnanců. Zatímco práce prvních německých odborníků v manufakturách byla ceněná jako kvalifikovaná řemeslná dovednost, s přibývajícím počtem fabrik a zaváděním strojů do výroby hodnota jejich práce klesala. V poslední čtvrtině 19. století byly pracovní podmínky v továrnách drsné, nedobře placené a nebylo výjimkou, že při nich docházelo k vážným úrazům.
Zaměstnavatelé snižovali náklady také nahrazováním mužských dělníků ženami a dětmi, jimž platili nesrovnatelně menší mzdy. To vyvolávalo četné stávky. Mimořádně velký protest textilních dělníků zorganizovala v roce 1889 sociální demokracie, avšak nejmohutnějším odporem se stala stávka, do níž se v roce 1899 zapojilo kolem 12 tisíc dělníků z více než 60 brněnských textilek. Osm týdnů se stávkovalo za zkrácení někde až dvanáctihodinové pracovní doby, což se však podařilo jen částečně.
Postupně se v Brně prosadilo centralizované odborové hnutí, které po roce 1906 přešlo k taktice kolektivního vyjednávání. Při něm se odborům podařilo pro místní textiláky vymoci vyšší mzdy než měli jejich kolegové v Liberci nebo Jihlavě. Důležitý byl přitom společný postup českých a německých dělníků. Dokud jejich vztah nenarušily národnostní spory, byli při vyjednávání úspěšní. Jejich rozdělení do národně sociálních odborů však nakonec vedlo k neúspěchu velké stávky v roce 1912.
Zatímco na počátku 19. století se dělníci v manufakturách bouřili proti strojům, které jim podle nich braly práci, v závěru století protestovali proti dvanácti nebo i čtrnáctihodinové pracovní době a nízkým mzdám.
Na fotografii stížnost postřihovačů z Offermannovy továrny, kteří v roce 1803 protestovali proti nahrazování ruční práce stroji. Foto © MZA, fond B14
