Zde v letech 1930–1938 žili manželé Greta a Fritz Tugendhatovi a jejich tři děti.
Pozemek v horní části zahrady při ulici Černopolní daroval v roce 1928 Alfred Löw-Beer své dceři Gretě jako předstupeň jejího dědictví. Greta a její druhý manžel Fritz Tugendhat zde v následujícím roce nechali postavit svoji vlastní vilu, dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe a jeho partnerky Lily Reich, která se právem řadí mezi nejkrásnější rodinné domy a ikonické stavby moderní architektury.
Vila Tugendhat. Foto © Vít Švajcr (Dobré světlo.com)
Greta a Fritz Tugendhatovi s dětmi Hannou (Gretina dcera z prvního manželství) a syny Ernstem a Herbertem zde žili pouhých osm let. Kvůli svému židovskému původu museli v roce 1938 uprchnout nejprve do Venezuely a následně do švýcarského St. Gallenu. Vila Tugendhat nebyla po roce 1989 zrestituována a od roku 1980 ji vlastní město Brno. Rodina Tugendhat zejména dcery Ruth Guggenheim-Tugendhat a Daniela Hammer-Tugendhat stejně jako její manžel Ivo Hammer intenzivně pomoháli s obnovou vily do původní podoby a jejímu otevření pro veřejnost.
Váhu celé budovy nenesou stěny, ale pochromované subtilní ocelové sloupy ve tvaru kříže, které umožňují vytvoření plynoucího a otevřeného prostoru. Srdce domu tvoří onyxová stěna, která díky slunečním paprskům volně procházejícím skleněnými stěnami mění svoji barvu a tím i náladu a světlo hlavního obytného prostoru. Dům je prototypem moderní architektury, který o několik desetiletí předběhl svoji dobu, ale je nutné jej chápat i jako skutečný domov, v němž se žilo.
„Nejdříve jsme viděli výkres obrovské místnosti s volně stojící zakřivenou stěnou. Okamžitě jsme si uvědomili, že je to neuvěřitelné, že je to něco, co ještě nikdy nikdo neviděl. Architekt Ludwig Hilberseimer řekl v té době něco, co se mi zdá velmi pravdivé a krásné: "Plány a fotografie toho domu ale nestačí, musíte se v něm pohybovat, jeho rytmus je jako hudba,“ vzpomínala Greta Tugendhatová při své přednášce 17. ledna 1969, když navštívila Brno se svojí dcerou Danielou (viz. Daniela Hammer-Tugendhat, Ivo Hammer and Wolf Tegethoff, Haus Tugendhat, 2020).
„Byli jsme součástí něčeho velmi pozitivního, konstruktivního, toho optimismu, který v Československu tehdy panoval – a tento dům to vše ztělesňoval, byl to výraz pozitivního myšlení 30. let. Tehdy to byla nová vize. Brávali mne tam, abych si hrála s bratranci, dům jsme chápali jako samozřejmost,“ vzpomínala Eliška Löw-Beerová, dcera Felixe Löw-Beera.
Setkání rodin Löw-Beerů, Tugendhatů a Stiassni během festivalu Meeting Brno 2017, foto: Meeting Brno.
Daniel Low-Beer dodává: "V roce 2017 byly rodiny Löw-Beerů a Tugendhatů pozvány, aby strávily v Brně několik dní. Teprve tehdy jsem plně ocenil partnerství architekta a rodiny při budování domova. Domem nás provedli Gretina dcera Daniela a její manžel Ivo Hammer. Naše děti si zde hrály, přebíhaly ze zahrady do obývacího pokoje, dovnitř a ven. Díky tomu byla vila ještě stokrát krásnější a živější než obvykle, získala svou skutečnou podobu, byla opět domovem. 
Löw-Beerovi prožili víkend ve vile Tugendhat opět jako v rodinném domě během festivalu Meeting Brno v roce 2017. Foto: Meeting Brno
Když stojíte u vchodu z ulice Černopolní, vila Tugendhat se zdá být poměrně nenápadná, překvapivá řešení oceníte při pohledu ze zahrady a hlavně uvnitř. Otevřený, skleněný dům je opakem uzavřeného ghetta, kde mí předkové žili jen o necelých devadesát let dříve. Vila je jeho negací. Tak jako hřeben vlny je tento dům, postavený pro židovskou rodinu německým architektem a moravskými řemeslníky, vrcholem jedinečné kultury, která povstala nad to, co bylo předtím, a pak se zase stejně jako vlna zhroutila.
Spisovatel Simon Mawer ve své knize Skleněný pokoj napsal, že dům není ani židovský, ani německý. A vlastně ani český, že je mezinárodní. Já s tím ale nesouhlasím. Je to dům, jehož architekturu můžete pochopit pouze tehdy, pokud jej vnímáte i jako domov, jako místo plné skutečných příběhů a lidí. Československo bylo pro Židy domovem, kde se mohli otevřeně a bez omezení vyjadřovat v podnikání i kultuře. Nejkrásnější dům dvacátého století odráží esprit nového demokratického státu a radikálně moderního a otevřeného způsobu života, který s ním byl spojen. Miesovy domy v Německu byly konzervativnější, v Americe zase chladnější. Mies i Greta museli přijet z Berlína do Brna, aby tento dům postavili právě zde.
Je totiž vyjádřením kultury, která umožnila Židům cítit se skutečně doma." (Daniel Low-Beer, Archy života).
Tip: Vstup do vily Tugendhat si musíte rezervovat v dostatečném předstihu. Pokud se nedostanete dovnitř, jděte alespoň na terasu a do zahrady, kde si užijete nejen krásný výhled na město, ale především pohled na tři rodinné vily – vilu Löw-Beer, vilu Tugendhat a Hožovu vilu nyní nazývanou Arnoldovu vilu, kde žila sestra Alfreda Löw-Beera Cecilie, která byla zavražděna nacisty. Doufáme, že se jednotlivé zahrady časem opět propojí, aby znovu nabízely prožitek intimity rodinného soukromého parku.
Obchod ve vile nabízí knihu Daniely Hammer-Tugendhatové, Ivo Hammera a Wolfa Tegethoffa, Haus Tugendhat, 2020 s krásnými fotografiemi Fritze Tugendhata a také dokumentární film Dietera Reifarth (2013). Obojí vám pomůže vnímat tento dům jako skutečný domov.
Vila Tugendhat - interiér. Foto: Daniel Low-Beer
Abyste mohli pokračovat k dalším zastavením této stezky, musíte se vrátit zpět na ulici Drobného, kde stojí vila Löw-Beer, přejít silnici a projít parkem Lužánky. Je to krásná cesta jedním z nejstarších veřejných parků ve střední Evropě (1786). Cestou uvidíte novorenesanční pavilon vídeňského architekta Ludwiga Förstera (1855), který nyní slouží jako Centrum volného času Lužánky. Po cestě je několik příležitostí k dětským hrám, odpočinku i občerstvení.
Na ulici Lidická pak nasedněte na tramvaj číslo 1 (zastávka Antonínská), přes Hlavní nádraží pokračujte kolem brněnského výstaviště až na ulici Hlinky (zastávka Pisárky). Přejděte silnici a pokračujte směrem do kopce ulicí Hroznovou a Kalvodovou. Na křížení s ulicí Marie Pujmanové naleznete svůj cíl – vilu Ernsta Löw-Beera. Celou cestu od zastávky tramvaje až k vile půjdete krásnou městskou částí Masarykova čtvrť, která je „muzeem moderní architektury pod širým nebem“.
