Zde v letech 1935–1938 žil Ernst Löw-Beer.
Velkorysé pojetí domu nezapře inspiraci vilou Ernstovy sestřenice Grety Tugendhatové. Architekti Rudolf Baumfeld a Norbert Schlesinger pracovali pro rodinu na více zakázkách a vilu Tugendhat důvěrně znali. Stavební práce na obou domech navíc provedla stejná firma, firma bratrů Artura a Mořice Eislerových.Samostatně stojící vila Ernsta Löw-Beera zasazená do svažitého terénu poutá pozornost svou prosklenou stěnou. Za ní je prostorný obývací pokoj propojený s jídelnou a knihovnou. Pokoje v patře ústí na terasu a vše završuje další střešní terasa s krásným výhledem. V suterénu bylo zázemí pro inovativní ventilační systém, a stejně jako v případě vily Tugendhat nechyběla ani temná komora a garáž pro dvě auta. Podobně jako ostatní členové rodiny musel i Ernst svůj dům opustit v roce 1938, kdy emigroval do USA.
Vila Ernsta Löw-Beera. Foto: Štěpán Kaňa
"Vila Ernsta Löw-Beera se v roce 1987 stala kulturní památkou a je popsána v knize Slavné brněnské vily. 77 domů s příběhem jako jedna z nejpozoruhodnějších vil v bývalém Československu. Rodinné domy jednotlivých členů mé rodiny ilustrují ono pozoruhodné období, které čeští a moravští Židé zažívali od roku 1848, kdy mohli opustit svá ghetta, do roku 1938, kdy museli opustit Československo.
Život v ghettu byl oddělený od světa venku, stlačený jako pružina a připravený na osvobození. Když se v roce 1848 pružina konečně uvolnila, začala naše emancipace. Židé pomohli vytvořit moderní svět, obohatili moderní vědu, psychologii, hudbu, politiku, obchod či literaturu. Židovská kultura se projevovala prostřednictvím Einsteina, Freuda, Marxe, Schönberga, Mahlera, Prousta, Heineho či Kafky a při objevování své minulosti našla novou, radikální a moderní budoucnost."
Dobové fotografie z boskovického ghetta. Foto: Muzeum Brněnska
Co se stalo s Ernstem a jeho bratrem Fritzem, slavným sběratelem asijského umění?
Když Německo v září 1938 obsadilo Sudety, ani jeden z bratrů nechtěl odejít. Byli tu doma. Jejich následný útěk na poslední chvíli mi popsal Fritzův syn Johnny: „Dne 15. března 1939 zabrali nacisté zbytek Československa, a oni si uvědomili, že teď už musejí odejít. Fritz sbalil, co mohl, a odjel vlakem do Prahy. Zatímco on zůstal v úkrytu, jeho manželka Mimi se vypravila shánět povolení k výjezdu. Bylo nepříjemně chladno. Na ulici ji oslovil mladý muž a zdvořile se česky zeptal, zda je Židovka. Zeptal se jí prý tak vážně a soucitně, že neviděla žádný důvod mu lhát. Chlapec ji vzal do kanceláře gestapa, kde si mohla za značný obnos, nebo spíš úplatek zaplatit povolení k výjezdu. Poté, co zjistila, kolik peněz je potřeba, musela do banky. Mimi si vždycky myslela, že si ji ten český hoch vybral, protože byla velmi krásná. Ať už byl ale důvod jakýkoliv, výjezdní povolení jim umožňovalo odjet vlakem přes Německo do Holandska. Gestapo je ale přímo ve vlaku vyslýchalo. Měli strach. Díky tomu, že Fritzova umělecká sbírka asijského umění byla právě zapůjčena na výstavu v Amsterdamu, kurátor muzea přijel na nizozemské hranice a zaručil se za ně. Kdyby to neudělal, nizozemská pohraniční stráž by je nejspíš poslala zpátky. V Praze je na nádraží doprovázela Mimina matka Anna. Snažili se ji přemluvit, aby odjela s nimi, ona však odmítla, byla přesvědčená, že starší ženě ani nacisté neublíží. Vrátila se do svého pražského bytu a dokázala své dceři poslat ještě nějaký nábytek. Jak to zvládla, nemám ponětí. Sama později zahynula v Osvětimi.“
Oba bratři a Mimi se 2. září 1939 dostali na britskou loď Athenia, která směřovala do Ameriky. Následující den vyhlásila Británie Německu válku a jen o několik hodin později byla jejich loď jako vůbec první ze všech lodí torpédována německou ponorkou. Cestující byli právě v jídelně, když lodí otřásl výbuch a zhasla světla. Rozhostila se úplná tma. Ernst a Fritz se prý začali dohadovat, zda loď zasáhla mina, nebo torpédo. Mimi vyprávěla, že byli v šoku. Ernst vytáhl sirky a díky jejich světlu našli cestu na palubu, kde se nejprve ženy a děti začaly naloďovat do záchranných člunů. Mimi se dostala do jednoho, oba bratři později do jiného. Proudy však čluny unášely různými směry. Ani v jednom z nich se nepodařilo ucpat díry určené pro odvod dešťové vody, a museli tak celou noc na rozbouřeném moři neustále vylévat vodu, která jim sahala až po kolena. Mimi si tehdy slíbila, že pokud přežije, bude pokračovat ve studiích medicíny a stane se lékařkou. Po válce, v roce 1957, lékařskou fakultu skutečně dokončila.
Bratři byli zachráněni norskou lodí a odvezeni do Irska, Mimi jinou lodí do Skotska. Z 1 418 lidí na palubě Athenie zahynulo 98 cestujících a 19 členů posádky. Mimi, Fritz a Ernst se znovu sešli až v New Yorku. Na lodi Athenia ale přišli o veškerý svůj zbylý majetek i oblečení, zůstal jim jen nábytek, který jim poslala Mimina matka, a skvělá Fritzova sbírka z výstavy v Amsterodamu. Ta naštěstí válku přežila bez úhony a dnes se z ní můžeme těšit převážně ve Stuttgartském muzeu umění, Muzeu umění Viktorie a Alberta, ale také v Bostonu či v Berlíně.
Ernst v New Yorku zůstal, třikrát se oženil a měl tři děti. Zemřel 15. dubna 2000 ve věku osmdesáti devíti let. (Daniel Low-Beer, Archy života).
Fritz Löw-Beer ve svém interiéru s čínským uměním v domě ve Svitávce. Foto: Archiv rodiny Löw-Beer a kniha Löw-Beerovy vily: historie podnikatelské rodiny, MAS Boskovicko Plus a MAS Svitava, 2014
Tip:Dalších několik zastávek naší stezky je na nedaleké ulici Hlinky, kam se od vily Ernsta Löw-Beera dostanete pohodlně pěšky opačným směrem po ulicích Kalvodova a Hroznová. Cestou budete míjet vilu Stiassni (Hroznová 14). Tato vila byla postavena v letech 1927–1929 podle návrhu brněnského architekta Ernsta Wiesnera. Dům i rozsáhlé pozemky jsou dnes přístupné veřejnosti. Vedle krásné vily a rozlehlé zahrady zde majitelé – Alfred a Hermine Stiassni – vybudovali i tenisový kurt, bazén a tělocvičnu. Přízemí domu poskytovalo velkorysý prostor pro společenský život, první patro soukromí pro rodinu. Ovšem ani jejich štěstí netrvalo dlouho, i oni museli v roce 1938 uprchnout. Celý areál následně využívali nacisté a po válce českoslovenští komunisté, kteří jej označili za tzv. „vládní vilu“, luxusní rezidenci pro významné hosty a státní návštěvy. Přespal v ní prý i Fidel Castro. Rodina Stiassni se usadila ve Spojených státech amerických. Svůj původní domov opět navštívili (spolu s Löw-Beerovými) díky aktivitě spolku Meeting Brno, který v roce 2017 pozval potomky těchto rodin zpět do Brna.
Chcete-li se o osudech domu i rodiny dozvědět více, kupte si zde knihu Stopy textilních magnátů.
Setkání rodin Tugendhat, Stiassni a Low-Beer během festivalu Meeting Brno 2017 před vilou Stiassni. Foto: Meeting Brno
Na další místa na trase se dostanete tramvají číslo 1 směr Výstaviště, nebo se vrátíte podél ulice Hlinky.
