Po stopách židovské emancipace a významu Židů při vzestupu Brna.
Nová kapitola židovských dějin v Brně se začala psát krátce po revolučním roku 1848, kdy Židé v celé habsburské monarchii získali stejná občanská práva jako většinová křesťanská společnost. Od začátku padesátých let 19. století začaly ve městě vznikat první židovské instituce, mezi nimiž hrál důležitou roli Prozatímní výbor náboženského spolku, jehož úkolem byla výstavba nové synagogy. Magistrát sice odmítl možnost postavit synagogu přímo ve městě, ale samotné výstavbě budovy nijak nebránil.
Kresba Velké synagogy. Foto © Archiv města Brna
Židovská emancipace v monarchii udělala během několika let obrovský skok kupředu. Ještě před nedávnem by taková věc nebyla možná. Po nákupu parcely na nároží dnešních ulic Spálená a Přízova objednal spolek plány u významné vídeňské projekční kanceláře pod vedením architektů Johanna Julia Romana von Ringe a Augusta Schwendenweina von Lanauberg. Ti pro Brno navrhli monumentální budovu v historizujícím neorománském stylu, která svým charakterem zcela zapadala do kontextu vídeňské architektury období výstavby městského okruhu Ringstrasse, na níž se oba architekti zásadním způsobem podíleli.
Velká synagoga. Foto © Archiv města Brna
Velká židovská synagoga na rohu ulic Přízovy a Spálené. Foto © Archiv města Brna
Interiér Velké synagogy. Foto © Židovské muzeum v Praze
Stavba synagogy, realizovaná brněnskou firmou Antona Onderky, byla zahájena v roce 1853. Díky štědré podpoře brněnských židovských podnikatelů se mohla otevřít slavnostní bohoslužbou za účasti vrchního vídeňského rabína Isaka Mannheimera už o dva roky později dne 17. září 1855. Stavbu na pravidelném půdorysu s výrazným obloukovým štítem, na jehož vrcholu spočívaly Mojžíšovy desky s desaterem božích přikázání, nechala brněnská židovská obec v 19. století opakovaně rozšiřovat a upravovat – spolu s městským divadlem patřila k prvním elektricky osvětleným veřejným stavbám v Brně.
Vrchní vídeňský rabín Isak Mannheimer. Litografie Eduarda Kaisera (1858)
Jako symbol židovského Brna byla synagoga nacisty, za účasti českých fašistů, vypálena už v noci z 16. na 17. března 1939. Příslušníci SS dohlíželi na to, aby požár nebyl hašen a budova vyhořela do základů. Trosky pak podle vzpomínek odklízeli na místo nahnaní brněnští Židé. Jak po válce napsal zemský rabín Richard Feder: „Tímto barbarským jednáním byli židé tak zmateni, že nemohli svůj hnus a odpor ani slovy vyjádřiti. Říkali proto jen: Tohle pomstí Bůh. Židé své synagogy milovali, i když je třeba pilně nenavštěvovali. Vždyť si je postavili sami z dobrovolných darů. Téměř každá rodina měla na svou synagogu nejkrásnější vzpomínky.“
Hned po válce se vedení města zavázalo, že na místě zničené synagogy vytvoří památník brněnským Židům zavražděným během holocaustu. Tak se ovšem nestalo a na místě jedné z nejzajímavějších budov Brna se dodnes rozkládá opuštěné rumiště.
Hned po válce se vedení města zavázalo, že na místě zničené synagogy vytvoří památník brněnským Židům zavražděným během holocaustu. Tak se ovšem nestalo a na místě jedné z nejzajímavějších budov Brna se dodnes rozkládá opuštěné rumiště.
Synagoga po vypálení roku 1939. Foto © Židovské muzeum v Praze
Dnešní stav. Foto © VRN
