08 | Nová synagoga

 

Rozsáhlá samostatně stojící bazilikální budova v neorománském stylu sloužila po svém uzavření nacisty jako sklad zabaveného židovského majetku. Při spojeneckých náletech na město byla těžce poškozena, což do značné míry rozhodlo o jejím dalším osudu. Provizorně opravenou a bez řádné údržby ji město využívalo jako sklad, přičemž celou dobu sílil tlak na její demolici. Důvodem byla především výstavba nového pavilonu přilehlé Úrazové nemocnice. Nezájem komunistických představitelů města o významnou připomínku židovské přítomnosti v Brně vedl na přelomu let 1985 a 1986 k  jejímu stržení.

Likvidace synagogy do značné míry odrážela vztah většinové společnosti k Židům po druhé světové válce. Z kvetoucí komunity, těsně před válkou rozšířené o stovky židovských uprchlíků z Německa, Rakouska a Sudet, přežilo holocaust pouze několik stovek osob, které se do Brna vracely jen velmi zdráhavě. Brněnští Židé, tradičně spojení s německou kulturou, nebyli v osvobozeném Československu vítáni. Majetek arizovaný okupačními a protektorátními úřady už měl ve většině případů jiné majitele z řad Čechů, kteří se rychle získaného jmění nehodlali vzdát. Přeživší Židé, kteří ve vyhlazovacích táborech ztratili mnohdy všechny své blízké, museli čelit odmítání, byrokratické šikaně i těžko skrývaným antisemitským výpadům. Příkladem může být dodnes ne zcela navrácený předválečný majetek brněnské židovské obce, čítající několik budov a pozemků po celém městě. Situaci navrátivších se brněnských Židů ještě zhoršil únor 1948. Politické procesy pod taktovkou komunistické strany provázely antisemitské výpady v tisku, nápadně připomínající temná léta nacismu. Zastrašovaní občané s židovskými kořeny neměli příliš mnoho důvodů v zemi za železnou oponou zůstávat. Během druhé poloviny padesátých let a zejména pak v letech šedesátých využila spousta z nich možnost vycestovat natrvalo do emigrace, nejčastěji do Izraele, kde začali nové životy. Navzdory všemu však mnozí Židé v Brně zůstali a dodnes tvoří nedílnou součást identity města.