Poslední z mement slavné brněnské textilní epochy
Továrna na výrobu soukenného a vlněného zboží na ulici Vlhké, kterou v roce 1870 založil Max Kohn, byla od roku 1908 spravována Emilem Tugendhatem a posléze jeho syny, Hansem a Fritzem (1895–1958). Posledně jmenovaný se oženil s Grete Löw-Beerovou (1903–1970), s níž si podle návrhu slavného architekta Miese van der Rohe nechali na horní části pozemku Gretiných rodičů postavit moderní funkcionalistickou vilu, která je dnes zapsána v seznamu světového dědictví Unesco.
V této továrně se kdysi vyráběly látky, z jejichž výnosů mladí Tugendhatovi financovali chod nákladně vedené domácnosti, ale také nepřeberné množství společenských, kulturních či charitativních aktivit. Manželé byli aktivními československými občany, kterým nebyla lhostejná situace slabších či perzekvovaných – angažovali se kupříkladu v Lize za lidská práva, která zajišťovala finanční a praktickou pomoc politickým uprchlíkům z Německa po nástupu Adolfa Hitlera k moci.
Přestože židovští majitelé továrny přežili holokaust – Fritz s rodinou v emigraci a Hans v tajném úkrytu v Brně – byl jim po válce zabaven všechen majetek. Vila připadla městu a továrna se stala součástí národního podniku Mosilana. Nerozumné socialistické hospodaření a divoká privatizace však posléze výrobu zlikvidovala a tato omšelá továrna tak zůstává jedním z posledních mement kdysi tak významné epochy moravského Manchesteru.
Vila Tugendhat. Foto © MMB
Grete a Fritz Tugendhatovi, stavebníci slavné brněnské vily Tugendhat
Máte-li dostatek času, můžete ulicí Vlhkou, Ponávka, Příkop a Drobného pokračovat k šestému zastavení u vily rodiny Löw-Beerových. Pokud však máte jen málo času, doporučujeme si následující příběh pouze přečíst a pokračovat ulicí Cejl přímo k sedmému zastavení.
