Low-Beerové neztratili humor ani sami sebe.
Po útěku z Československa začali někteří z členů rodiny Löw-Beerů psát své jméno bez přehlásky nad o, což mělo v anglojazyčném prostředí nemalé následky: z hrdého Löw-Beer (lev-medvěd) se stalo Low-Beer (slabé pivo). Low-Beerové si ale uchovali smysl pro humor, proto doporučeným dalším zastavením naší stezky je nedaleký pivovar Starobrno na Mendelově náměstí. Zde si můžete odpočinout, najíst se, napít a v duchu pověstného moravského smyslu pro humor připít malou desítkou na počest staronového příjmení – jedno malé pivo na Löw-Beery či Low-Beery.
Tip: V těsné blízkosti pivovaru najdete i starobrněnské opatství a v něm muzeum věnované Johannu Gregorovi Mendelovi, slavnému zakladateli genetiky. Johann Gregor Mendel zde v letech 1856–1863 zformuloval své zákony dědičnosti, dílo, jehož význam byl v úplnosti rozpoznán až na počátku dvacátého století. Kombinace jeho práce a Darwinovy teorie přírodního výběru stála u zrodu evoluční biologie a genetiky.
Mendelovo muzeum má skvělé exponáty a stojí za to jej navštívit. Foto: archiv Mendelovo muzeum
Ze vzpomínkových textů Daniela Low-Beera:
Příběh Johanna Gregora Mendela jsem znal z vyprávění mého otce. Byl pro něj inspirací. Moravští Židé byli podobně jako Mendel otevřeni vědě a novým pohledům, které spojovali s vírou v moderní svět. Bylo to jejich nové náboženství, díky kterému překročili hranice ghetta a výrazně přispěli k moderní kultuře počátku dvacátého století. Jedním ze slavných moravských Židů byl i Sigmund Freud. V naší rodině si úctu k vědě a odvahu zpochybňovat status quo nejvíce spojuji s tetou Friedl. Pobyt s ní byl vždy neuvěřitelný, hodnotný, intenzivní, koncentrovaný jako silná káva, jako espresso. Zaujala i Oskara Kokoschku, který chtěl namalovat její portrét, ale ona to odmítla. Byla tak silnou a celistvou osobností, že to, co řekla, často přetrvávalo v mé mysli dlouho poté, co jsme se rozloučili. Když si vybavím Augustiniánské opatství na Starém Brně, vzpomenu si na tetu Friedl, která společně se svým manželem Peterem Brownem napsala o svatém Augustinovi knihu. Nový typ historické biografie, psychologický, jdoucí pod povrch. Recenze jejich práci označila za „biografii vynášející Augustina z hrobky a ukazující jeho fungující mysl a emoce“.
Foto: Friedl Löw-Beer, foto z knihy Archy života
Moje teta mi poodhalila mnohé z naší minulosti. Její dcery Gabrielle a Saskia oceňovaly, co jsem o ní napsal, když jsem ji přirovnal k cypřiši: „Vidím cypřiše, a vidím Friedl. Mírně drsná, pružná a elegantní. Ohýbá se ve větru, ale nikdy neztrácí svou podobu. Jejich individualita, jejich upřímnost. Když fouká vítr, neohýbají se až dolů. Jen se vlní a tancují v překvapivých, volně plynoucích friedlovských figurách.“
Friedl mi napsala dopis, ve kterém mi popsala jednu ze svých posledních cest do domu mé babičky na jihu Francie a v němž mi přikázala: „Neřež cypřiše, a piš, piš, piš!“ Stromy rostly a blokovaly krásný výhled. Snažil jsem se argumentovat, že žijeme ve stínu gigantů z minulosti. Jak můžeme v těch cypřišových stínech cítit lehkost, slunce, současnost? Musíme je prořezat, abychom viděli dál než jen do minulosti. Přesto jsem to neudělal, raději jsem předělal celý dům. Její příkaz psát byl ještě obtížnější.
Při jednom z posledních rozhovorů ležela vážně nemocná Friedl na stylové lenošce. Žila v Pullens Lane v Headingtonu u Oxfordu v moderním domě s krásnou zahradou a s výhledem na věže města. Měla ráda okna do zahrady otevřená a topení udržovala na minimu, takže uvnitř byl cítit venkovní chlad. Čisté linie moderního domu byly překryty hromádkami knih a papírů, neuspořádanými složitostmi lidského života. Měla pozdní fázi rakoviny, ale stále vyzařovala energii, jako cypřiš ve větru svobody a života. Právě v tomto domě sepsala své klíčové psychologické vhledy do života svatého Augustina.
Mimochodem, i když její vlastní dům byl určitou reminiscencí vily Tugendhat, ve skutečnosti se jí brněnská vila, kde si pravidelně jako malé dítě hrávala, zas tolik nelíbila. Šla proti zdrojům nepořádku, proti psychologické složitosti, která také charakterizovala Löw-Beery. Chyběly jí hromady dopisů a knih, spletité linie a složitosti skutečného života? Cítila trochu tu tíhu moderny, očekávání transparentnosti a jasnosti, pořádku a čistých linií? Cítila, že v obývacím pokoji nemůžete nechat věci ležet, nebo se jasné linie začnou vlnit a třást jako cypřiše ve větru?
Další zastavení je nedaleko. Projděte z Mendlova náměstí Křížovou ulicí a odbočte doleva na ulici Václavskou, nebo opět nasedněte na tramvaj č. 1 směr Hlavní nádraží a vystupte na zastávce Václavská.
